Ronald Read: Jak obyčejný člověk vybudoval milionové portfolio
Ronald James Read – tohle jméno jste možná už někdy slyšeli. Od roku 2014, kdy zemřel, je jeho příběh často uváděn jako příklad člověka, který dokázal během svého života vybudovat majetek v řádu stovek milionů korun, přestože na první pohled žil úplně obyčejný život.
Ronald Read byl skromný člověk, který na sebe během života nijak zvlášť neupozorňoval. Vyrůstal v chudé farmářské rodině a většinu života pracoval jako automechanik a později jako pracovník čerpací stanice. Přesto po jeho smrti 2. června 2014 vyšlo najevo něco, co mnohé překvapilo.
Zanechal po sobě majetek v hodnotě téměř 8 milionů dolarů (~165 milionů Kč)
Jak se mu něco takového podařilo?
Právě na to se v tomto článku podíváme. Je to příběh, který podle mě stojí za pozornost – nejen kvůli samotné výši jeho majetku, ale především kvůli tomu, jakým způsobem ho dokázal vybudovat. Jeho příběh přitom není o jedné geniální investici ani o zázračném tipu na akcie nebo velkém investičním úspěchu, či štěstí. Je především o čase, skromnosti, pravidelném investování, diverzifikaci a schopnosti nechat peníze pracovat po desítky let.
Kdo byl Ronald Read?
Ronald pocházel z chudé farmářské rodiny a vyrůstal ve velmi skromných poměrech. V mládí denně docházel pěšky, případně stopem, na více než 6 kilometrů vzdálenou střední školu. Tu dokončil jako první člen své rodiny a následně nastoupil do americké armády během druhé světové války. Sloužil nejdříve v severní Africe, později jako vojenský policista v Itálii a nakonec také v Pacifiku. Válku přežil a po jejím skončení se vrátil do Spojených států.
Zde pak pracoval zhruba 25 let jako obsluha čerpací stanice a mechanik, společně se svým starším bratrem Fredem. Kdykoliv mohl, snažil se také přivydělávat a prodával dřevo, které sám sekal a skladoval na své usedlosti. Vedl velmi skromný život a pověstné jsou historky, kdy si spravoval bundu zavíracím špendlíkem. Společně se svým bratrem později benzínovou pumpu, kde pracovali, koupili a při odchodu do důchodu (rok 1979) i úspěšně prodali.
Dlouho ale bez práce nezůstal, rok po jeho odchodu z čerpací stanice nastoupil znovu do práce. Tentokrát na částečný úvazek do společnosti J.C. Penney, kde se staral o úklid a údržbu. V této práci nakonec strávil dalších 17 let a definitivně odešel do důchodu až v roce 1997.
Na první pohled to není nijak výjimečný životopis. Ronald žil vždy ve skromných poměrech a snažil se i přivydělávat. Nenechal se nikdy zlákat inflací životního stylu (👉Inflace životního stylu). Přežil nasazení ve druhé světové válce a měl zdraví, které mu umožňovalo dlouhé roky pracovat, i po dosažení důchodového věku. Výjimečný byl snad jen svou skromností a dlouhodobou pracovitostí, ale jeho příjmy rozhodně nepatřily k nadprůměrným.
A právě v tom je celý příběh Ronalda Reada zajímavý. Nikdy neměl vysoký příjem, nevybudoval velkou firmu a nestal se známou osobností. Nezaložil ani žádný technologický startup, ani nebyl ve vysokém managementu ve velké korporaci. Přesto se mu během jeho života podařilo vybudovat majetek v hodnotě téměř 8 milionů dolarů. A dosáhl toho primárně díky investování.
Jak Ronald Read investoval?
Jak už víme, Ronald byl skromný a spořivý muž. Tím ale nekončil – pečlivě si vytvářel přebytky, které dlouhodobě investoval. Své bohatství vybudoval především tím, že po desítky let nakupoval akcie a dlouhodobě je držel. Byl tzv. buy & hold investorem, který nespekuloval na krátkodobý vývoj cen, ale spoléhal především na dlouhodobý růst hodnoty svých investic a vyplácené dividendy.
Jeho první doložené investice se datují do začátku roku 1959, kdy nakoupil akcie společnosti Pacific Gas & Electric za přibližně 2 380 dolarů. Tyto akcie nikdy neprodal a držel je až do své smrti v roce 2014. Po započtení akciových splitů měly v době jeho smrti hodnotu přibližně 10 735 dolarů – tedy samy o sobě rozhodně nepředstavovaly žádné pohádkové zhodnocení. Šlo ale pouze o jednu z prvních částí mnohem většího portfolia, které budoval více než pět desetiletí.
Zaměřoval se především na zavedené společnosti a firmy vyplácející dividendy. Dividendy následně reinvestoval do nákupu dalších akcií. Ne všechny jeho investice však byly úspěšné. Vlastnil například také akcie investiční banky Lehman Brothers, která v roce 2008 zkrachovala, v důsledku finanční krize. Její bankrot však jeho portfolio výrazně neohrozil, protože šlo pouze o jednu z mnoha pozic. I tady je dobře vidět význam diverzifikace. Jedna špatná investice totiž nemusí znamenat katastrofu pro celé portfolio
Ronald Read držel své akcie dlouhodobě, často i desítky let. Nebyl traderem a nesnažil se vydělávat na krátkodobých pohybech cen. Neprodával jen proto, že cena akcií kolísala nebo že trhy procházely panickým výprodejem – a že jich za těch několik desetiletí zažil opravdu hodně. Dokázal krátkodobé výkyvy ignorovat a čekat, až se projeví síla času a složeného úročení.
Osobně mě na jeho příběhu zaujala ještě jedna věc. Informace o vývoji svých investic čerpal z The Wall Street Journal a z informací dostupných ve veřejné knihovně. Své portfolio tedy nesledoval denně, natož několikrát denně.
A dnešní investoři to mají v tomto ohledu paradoxně těžší. V době internetu a investičních aplikací není žádný problém zkontrolovat hodnotu svého portfolia několikrát za hodinu. Jenže právě tím sami sebe vystavujeme většímu psychickému tlaku. Každý pokles vidíme okamžitě a máme tendenci ho řešit, analyzovat a prožívat, přestože z dlouhodobého pohledu nemusí znamenat vůbec nic.
Ronald Read měl v tomto ohledu určitou výhodu své doby. Neměl ceny akcií neustále na dosah ruky a jeho investiční rozhodování tak nebylo vystaveno každému krátkodobému pohybu trhu. To samozřejmě samo o sobě nevysvětluje jeho investiční úspěch, ale mohlo mu to pomoci držet se dlouhodobé strategie a nereagovat na každý krátkodobý pokles.
Jak Ronald Read vybudoval 8 milionů dolarů
Představme si, že bychom investovali 100 dolarů měsíčně (~ 2 200 CZK) , tedy 1 200 dolarů ročně (~ 26 400 CZK), a dosahovali průměrného výnosu 8 % ročně. Přitom nejde o žádnou zásadní částku, kterou by si nemohl odkládat snad téměř kdokoliv, s průměrnými příjmy. Pro zjednodušení počítáme s jedním vkladem 1 200 dolarů na začátku každého roku. Kolik bychom měli na konci? Výsledek je pro většinu lidí asi šokující.
Složené úročení – 100 USD měsíčně, 8 % ročně
Po padesáti letech investování 100 dolarů měsíčně bychom se při průměrném zhodnocení 8 % ročně dostali k částce zhruba 740 tisíc dolarů (~16 milionů CZK). Všimněte si hlavně posledního sloupce, zatímco celkové vklady by byly ve výši pouhých 60 tisíc dolarů, zhodnocení díky investicím by dosáhlo přibližně 679 tisíc dolarů.
Silná čísla, že? Přitom naše vlastní vklady by tvořily jen 8,1 % výsledné částky, zatímco zhodnocení díky investování by představovalo neuvěřitelných 91,9 %.
V rámci férovosti ale musíme zohlednit i inflaci. Za padesát let budou mít tyto peníze výrazně nižší kupní sílu. Zároveň jde o velmi zjednodušený model – v reálném světě bychom pravděpodobně nevkládali každý měsíc stejnou částku a už vůbec bychom nedosahovali přesně 8% výnosu každý rok. Přesto tento příklad velmi dobře ukazuje sílu složeného úročení a především význam času.
Složené úročení – 300 USD měsíčně, 8 % ročně
A tady jsme se po padesáti letech investování 300 dolarů měsíčně při průměrném zhodnocení 8 % ročně dostali k částce zhruba 2,2 milionu dolarů (~48 milionů CZK). Poměr zhodnocení a vlastních vkladů zůstává samozřejmě stejný (8,1 % vs. 91,9 %), ale čísla v absolutních hodnotách výrazně narostla. A tím se už poměrně blížíme k tomu, co se podařilo Ronaldovi Readovi – ten podle dostupných údajů investoval přibližně 55 let. Jak tedy vidíte, s časem, konzistencí a vytrvalostí se lze dopracovat k opravdu vysokým částkám.
A pro úplnost dodávám, že podle často používaného orientačního pravidla 4 % by z takového portfolia šlo čerpat přibližně 160 tisíc korun měsíčně. Neznamená to samozřejmě, že portfolio nebude nikdy vyčerpáno – 4% pravidlo není žádná garance. Ukazuje ale, jak velký potenciál může mít dlouhodobě budované portfolio. A to už je velmi slušná renta, která může při vhodném nastavení sloužit nejen jednomu člověku, ale potenciálně i dalším generacím.
Co si z příběhu Ronalda Reada odnést?
Ideální je začít s investováním co nejdříve a využít tak čas, který je palivem složeného úročení. Čím delší investiční horizont máme, tím více prostoru dáváme složenému úročení pracovat. Ronald James Read měl na své straně desítky let, které dokázal naplno využít. Nikdo z nás ale neví, kolik času má před sebou, a o to méně dává smysl investování zbytečně odkládat. Nejlepší čas začít byl včera, druhý nejlepší je dnes.
Pokud vás článek přesvědčil a chcete s investováním začít, jednou z možností je XTB, které používám i já. O platformě jsem napsal podrobnou 👉recenzi, kde popisuji její výhody, nevýhody, poplatky i vlastní zkušenosti. A pokud byste si chtěli rovnou založit účet, můžete využít můj affiliate odkaz 👉XTB účet.
Z psychologického hlediska pak doporučuji investovat pravidelně a neodkládat to, až budou vhodné podmínky a čas. Ten nemusí nastat nikdy a lidský mozek je přeborník ve výmluvách, kterými nás přesvědčuje o tom, že můžeme klidně počkat. Pravidelné investování nám navíc pomáhá vytvořit si z investování návyk, který nevyžaduje neustálé rozhodování.
Klíčem je i konzistence a dlouhodobé investování - pokud budeme investovat pravidelně a dokážeme vydržet i období poklesů, výrazně tím zvýšíme šanci, že svého dlouhodobého cíle dosáhneme. Je důležité budovat psychologickou odolnost a ignorovat krátkodobé poklesy, ale i větší krize. Trhy a jejich zhodnocení odměňují za riziko, které podstupujeme. Pokud při každém poklesu investice ukončíme, do cíle se nikdy nedostaneme. Zvlášť po několika letech velmi silného růstu akciových trhů je důležité připravit se i na období, kdy budou investice výrazně klesat.
Kritickým faktorem úspěchu, či neúspěchu, ale může být diverzifikace. Podle CAPM není nesystematické riziko spojené s jednotlivými akciemi, odměňováno očekávaným nadvýnosem. Toto riziko totiž můžeme pomocí diverzifikace výrazně omezit.(👉CAPM, Fama–French a faktorové investování). Proč tedy potom toto riziko podstupovat, když ho pomocí diverzifikace dokážeme výrazně omezit? A v dnešní době máme k dispozici i výrazně lepší nástroje, než měl Ronald Read.
Investovat ale můžeme pouze tehdy, pokud dokážeme generovat přebytky - a zde je kritický faktor inflace životního stylu. Od studentských let se všichni postupně dočkáme navýšení příjmů, ale bohužel většina lidí tomu přizpůsobí i svůj životní styl. A to mnohdy i opakovaně, takže na investování žádné peníze následně nezbydou.
"Bohatství je to, co nevidíte. Utrácet peníze proto, abyste lidem ukázali, kolik jich máte, je nejrychlejší cesta k tomu, mít jich méně."
Morgan Housel, autor knihy Psychologie peněz
Ronald Read se nesnažil předvídat, která akcie příští rok vystřelí, ani kdy přijde další růst nebo pokles trhu. Nakupoval akcie zavedených společností, držel je dlouhodobě a nechával čas pracovat v jeho prospěch. Nemusel vědět, co trh udělá příští měsíc nebo příští rok. Stačilo mu vědět, že investuje s horizontem několika desetiletí.
A právě v tom může být pro běžného investora důležitá lekce. Neustálé hledání "lepší" akcie, snaha trefit správný okamžik pro nákup nebo prodej a reakce na každou změnu trhu může vést spíše k chybám než k vyšším výnosům. Někdy je největší investiční dovedností přijmout, že trh nedokážeme pravidelně předvídat, a místo toho se držet jednoduché a dlouhodobé strategie.
Ale ve finále si svou cestu musí najít každý sám.
Tak ať je ta Vaše úspěšná!