Jak dosáhnout finanční nezávislosti FIRE – Rizika na cestě
7️⃣ Identifikace rizik a příprava na ně
V předchozích článcích ze série o tom, jak dosáhnout finanční nezávislosti 👉 Základní kroky + 👉 Finanční plán + 👉 Investování – jsme si ukázali, jak si nastavit realistická očekávání, připravit finanční plán a udělat první kroky v investování. Někomu by se tak mohlo zdát, že je hotovo a teď už zbývá jen pravidelně investovat a čekat.
Ale tak jednoduché to většinou není.
Posledním, sedmým krokem na cestě k finanční nezávislosti, který si dovolím doporučit, je připravit se na rizika, která nás mohou po cestě potkat – a to jak teoreticky, tak především prakticky. Podle mě jde o jeden z nejdůležitějších kroků, který bychom rozhodně neměli podcenit. Finanční nezávislost je totiž většinou dlouhodobý projekt na roky nebo dokonce desítky let. A za tak dlouhou dobu je velmi pravděpodobné, že se setkáme s událostmi, které náš původní plán naruší, zpomalí nebo ho dokonce donutí úplně změnit.
Proto se v tomto článku podíváme na rizika, která nás na cestě k finanční nezávislosti mohou potkat. Už samotné zamyšlení nad nimi nám může dát pevnější půdu pod nohama ve chvíli, kdy skutečně nastanou. A co je ještě důležitější – na řadu z nich se můžeme připravit předem. Nemusíme být schopni předvídat, kdy přesně přijdou ani jak velký budou mít dopad. Je ale dobré vědět, že existují, a mít připravený plán, jak na ně reagovat.
Cesta k finanční nezávislosti není přímá cesta k cíli. Je to dlouhá cesta plná překážek, které mohou náš plán zpomalit, změnit nebo v krajním případě úplně zničit.
Rizik, která nás po cestě mohou potkat, je velmi mnoho. Cílem proto není připravit se na všechny možné scénáře, ale spíše se zaměřit na ty nejčastější a získat lepší představu o tom, co všecho nás po cestě může potkat. Níže najdete seznam rizik, která považuji za nejčastější nebo se kterými mám vlastní zkušenost. Neberte ho ale jako kompletní seznam – na ten by mi nestačilo ani několik životů.
Nedodržení dlouhodobého plánu
Pokud to myslíme s finanční nezávislostí vážně, měli bychom mít připravený dlouhodobý finanční plán. Tento krok většina lidí zvládne a plán bývá nastaven i poměrně realisticky. Pokud máme dobře zmapované naše příjmy a výdaje, neměl by to být větší problém. Největší problém ale bývá tento plán dlouhodobě dodržovat. Jedna věc je mít plán na papíře, druhá věc je řídit se jím následující roky, či dokonce desítky let. To už je příběh zcela jiný.
Moje doporučení je jednoduché – sám mám svůj finanční plán v Excelu, kde si každý měsíc dělám zjednodušenou bilanci investic. Díky tomu každý měsíc vidím svůj plán, svůj postup k němu a případně dokážu včas zasáhnout.
Zároveň ale neberte plán jako něco vytesaného do kamene. Pravděpodobně nedokážete dohlédnout všechny okolnosti, které vás po cestě potkají, a je naprosto v pořádku plán čas od času upravit. Vždy se mi ale vyplatilo se na svůj cíl pravidelně podívat, zvalidovat ho, případně zaznamenat odchylky a podřizovat měsíční cíle spíše většímu ročnímu cíli.
Evidence každý měsíc, v den, kdy posílám peníze na investiční účet, mě přitom stojí zhruba deset minut času a je to věc, na kterou se upřímně vždy těším. Vidět pokroky na své cestě a každý měsíc se zase o něco přiblížit k cíli dokáže skvěle motivovat.
Nedostatečná finanční rezerva
O finanční rezervě bylo už napsáno mnohé (např.👉 Finanční rezerva a její důvody) a téměř každý finanční poradce o ní mluví. A to právem, je to základ bez kterého se nemá cenu vydávat na další cestu, přesto ale velká část lidí na tomto bodě selže. Proč? Většinou to je proto, že si lidí myslí že nedává smysl mít tak velkou rezervu (minimálně tři měsíční výdaje domácnosti) a cesta k jejímu dosažení může být pro spoustu lidí dlouhá.
Moje doporučení je zde jednoduché – nepodceňujte výši finanční rezervy, kterou byste měli mít, a hlavně ji ale nevnímejte jako peníze, které pouze ztrácejí hodnotu na spořicím účtu. Berte ji jako základní investici, jejímž jediným smyslem je umožnit vám klidně spát a chovat se při investování racionálně.
Berte ji jako investici do finanční stability a klidného spaní. Jejím úkolem není vydělávat peníze, ale zajistit, abyste v případě problému nemuseli sahat na své dlouhodobé investice v nevhodnou dobu. A pokud bude vaše cesta k finanční nezávislosti trvat desítky let, je prakticky jisté, že nějaké nečekané problémy přijdou.
Podceněná tolerance k riziku
Další ze seznamu rizik je osobní tolerance k riziku. Nalezení našeho vlastního bodu, kdy je pro nás riziko ještě akceptovatelné a kdy už ne, je strašně těžké. I když to může na první pohled vypadat jednoduše. Samotnému mi to trvalo několik let, než se moje tolerance ustálila – a podotýkám, že se výrazně lišila od toho, co jsem si původně myslel. Byla to bolestivá lekce, která mě stála dost peněz.
Pokud zde mohu něco doporučit, tak prosím důkladně zvažte, jak velkou ztrátu a propad do mínusu dokážete ještě akceptovat a co už je vám psychicky nepříjemné. A buďte v tomto odhadu spíše defenzivní. A jeden tip – pokud si myslíte, že dokážete bez problémů ustát více než 30 % pokles portfolia, pořádně to zvažte. Teoreticky může být jednoduché říct si, že pokles o 30, 40 nebo 50 % zvládnete. Ve chvíli, kdy ale podobný propad skutečně přijde, může být realita úplně jiná.
Jakmile budete mít představu o své vlastní toleranci k riziku, může vám sloužit jako odrazový můstek k volbě investičních nástrojů a alokace portfolia. Osobně mám 10 % portfolia vyčleněných na rizikovější aktiva, u kterých reálně hrozí, že o ně mohu přijít. To je ale pouze jedna malá část z celkového rizika. Zbývajících 90 % portfolia může zároveň v době propadu akciových trhů výrazně klesnout.
Pokud tedy přijde například třicetiprocentní propad akciové části portfolia (scénář, který jsme v historii akciových trhů opakovaně viděli ) a zároveň se některá z rizikovějších investic dostane k nule, výsledný pokles celého portfolia může být citelně vyšší, než bychom čekali. V mém případě by například pokles 90 % portfolia o 30 % a úplná ztráta zbývajících 10 % znamenaly pokles celého portfolia o 37 %. A to je reálný scénář, se kterým počítám a který může nastat. Zároveň ale musím podotknout, že mám poměrně vysokou toleranci k riziku
Právě proto je ale důležité neposuzovat jednotlivé investice a rizika izolovaně, ale dívat se na riziko celého portfolia a počítat s ním při jeho nastavování. Nejde jen o to, kolik můžeme ztratit na konkrétní investici, ale také o to, co se stane s celým naším majetkem ve chvíli, kdy se několik nepříznivých okolností potká najednou.
Zapojení emocí do investování (FOMO)
Dalším významným rizikem jsou emoce. Ty se velmi často spojují s nedodržením investičního plánu nebo podceněním vlastní tolerance k riziku. Sice spolu tyto věci často souvisí a může docházet k jejich kombinaci a zesílení celkového efektu, alenechat emoce ovlivňovat rozhodování při tradingu a budování dlouhodobé cesty k finanční nezávislosti je další kritická chyba.
Pokud necháme stranou nedodržení plánu a podcenění rizika, musíme se zmínit o tzv. FOMO efektu. FOMO je zkratka pro Fear of Missing Out – tedy strach, že nám ujíždí vlak a že přicházíme o nějakou výhodnou investiční příležitost. Typicky jsme to mohli sledovat v nedávných letech u kryptoměn. Prudký růst jejich ceny přilákal řadu lidí, kteří investovali především proto, že se báli, že jim ujede vlak a přijdou o snadný zisk. Hlavním motivátorem tak nebyla znalost investice nebo její dlouhodobý potenciál, ale strach z promarněné příležitosti.
Moje doporučení je opět jednoduché: nenechte se tímto strachem strhnout. Bez ohledu na to, že novinové titulky a internet řeší tato témata stále dokola, bez ohledu na to, že o nich mluví kolegové a dokonce už i členové rodiny. Racionální dlouhodobé investování by nemělo vycházet z novinových titulků nebo informací, které se dozvíte v práci u kávovaru.
Mnohdy to působí lákavě, zejména když vidíte, jak se někomu na dané investici již podařilo vydělat. Stejně jako může mít někdo krátkodobě velké štěstí v loterii, může se něco podobného stát i v investování. Racionální investor by měl ale zohledňovat rizika, diverzifikaci, dlouhodobou udržitelnost a především vycházet z vlastního investičního plánu. A toho by se měl držet, protože jinak se velmi pravděpodobně do cíle nedostane.
To ale neznamená, že krátkodobě nemůžete mít štěstí na extrémně ziskovou investici. Pokud to opravdu musíte zkusit, minimálně zohledněte její rizikovost. Omezte alokaci do těchto aktiv a berte je čistě jako spekulativní část portfolia.
Vedle FOMO efektu ale mohou v investování napáchat velkou paseku i další emoce – například panika, strach, závist, chamtivost, snaha dohnat trh nebo honba za výnosy. Emocím se při investování nevyhneme. Důležité ale je, nenechat je řídit naše rozhodnutí.
Paul Samuelson, americký ekonom a nositel Nobelovy ceny za ekonomii, to vystihl trefným citátem:
"Investing should be more like watching paint dry or watching grass grow. If you want excitement, take $800 and go to Las Vegas."
Volně přeloženo: Investování by mělo být spíš jako sledovat schnoucí barvu nebo růst trávy. Pokud chcete vzrušení, vezměte 800 dolarů a jeďte do Las Vegas.
Nedostatečná diverzifikace
Když se posuneme dále, další v řadě je riziko nedostatečné diverzifikace. Toto riziko je poměrně časté a spočívá primárně ve špatné konstrukci a sestavení portfolia. Přílišná koncentrace majetku do jednoho aktiva, firmy, sektoru, odvětví nebo i konkrétního státu může výrazně ohrozit naši cestu k dosažení finanční nezávislosti.
Proč? Protože nikdy nevíte, co se může stát, a jednotlivý akciový titul může nečekaně ztratit svoji hodnotu. Bankrotů jednotlivých společností z jakéhokoliv důvodu zažíváme mnoho a určitě budou přicházet i v budoucnosti. Ale když půjdeme dál, to samé se může stát i v rámci celého sektoru – například během dot-com bubliny na začátku roku 2000. Technologický index NASDAQ se během dvou let propadl o 78 %. Podobně může koncentrace v jednom státě znamenat výrazné riziko pro investora. Příkladem může být Řecko, které v roce 2012 prošlo rozsáhlou restrukturalizací svého státního dluhu. A takhle bychom mohli pokračovat.
Nadměrná koncentrace našeho majetku či investic do jednoho místa se tak může vymstít. Z toho důvodu zde máme diverzifikaci a rozložení investic do více titulů. Pokud zbankrotuje jedna firma a vlastníme třeba jen tři akciové tituly, bude to daleko větší ztráta, než kdybychom vlastnili menší části třiceti firem.
V rámci ekonomické teorie a CAPM modelu se rozlišují dvě základní skupiny rizika. První je systematické (tržní) riziko a druhé nesystematické (specifické) riziko. Zatímco první, tržní riziko, představuje riziko spojené s pohybem celého trhu a nelze ho diverzifikací odstranit, druhé, nesystematické riziko, souvisí s konkrétní firmou nebo investicí a diverzifikací ho lze výrazně snížit, případně prakticky eliminovat. Právě proto podle CAPM investor není za nesystematické riziko dodatečně odměňován. Proč ho tedy zbytečně podstupovat?
Cílem diverzifikace není maximalizovat výnos. Jejím cílem je ochrana a snížení pravděpodobnosti, že jedna konkrétní událost zásadně poškodí naši cestu k finanční nezávislosti. Diverzifikace ale zároveň neznamená, že portfolio nemůže výrazně klesnout. Pokud vlastníme široce diverzifikované akciové portfolio, stále můžeme při velkém propadu trhu přijít například o 30 % hodnoty. Ani vysoký počet titulů ale automaticky neznamená dokonalou diverzifikaci. Pokud jsou všechny investice silně závislé na stejném faktoru, mohou klesat společně.
Moje doporučení je zde jasné – v současné době máme mnoho nástrojů (např. ETF na široké tržní indexy), které diverzifikaci zajišťují samy o sobě a kombinují výkonnost celých trhů. Narozdíl od dob minulých už tyto nástroje existují a byla by škoda jich nevyužívat, zejména když jsou už poměrně rozšířené a dostupné. Sám investuji primárně do VWCE, což je ETF na celosvětový akciový trh a zahrnuje téměř 4 000 akciových titulů. Nakoupením jednoho cenného papíru tak získáte velmi širokou diverzifikaci a výrazně eliminujete nesystematické riziko jednotlivých společností.
A neodpustím si ještě jednu svoji osobní poznámku – nebezpečí nedostatečné diverzifikace existuje ve více podobách. Sám s tím usilovně válčím, protože jsem závislý na jedné mezinárodní finanční skupině hned dvakrát – jednou jako zaměstnanec (měsíční mzda), podruhé jako akcionář (zaměstnanecké akcie) a nepřímo potřetí jako investor do širokého akciového indexu, kde ale tvoří jen malou část portfolia. V rámci zaměstnaneckých akcií mám ale přes 20 % svého portfolia, což ve spojení s mojí závislostí na stejné společnosti prostřednictvím mzdy je něco, co se mi poslední dobou nelíbí. A jakmile to půjde, zaměstnanecké akcie budu prodávat.
Černé labutě
Poslední riziko, o kterém se chci zmínit, je do velké míry mimo naši kontrolu. Některá rizika můžeme identifikovat a připravit se na ně, ale zde to z podstaty možné není. Tento typ rizika označujeme jako "černou labuť" a jeho název pochází z jednoduchého historického paradoxu. Evropané po staletí věřili, že všechny labutě jsou bílé, protože žádnou jinou nikdy neviděli. Až objev černých labutí v Austrálii ukázal, že jejich přesvědčení bylo mylné. Právě tento příběh se stal metaforou pro události, které jsme považovali za velmi nepravděpodobné – dokud skutečně nenastaly.
U černých labutí tak nevíme, co přesně přijde. Jde o neočekávané události s významným dopadem, které jsme předem nedokázali předvídat. A ačkoliv může tato definice znít možná trochu zvláštně, stačí si vzpomenout na některé události posledních let – COVID-19, válku na Ukrajině, prudký nárůst inflace nebo další geopolitické konflikty.
Očekával někdo z nás globální pandemii? Nebo tak vysokou inflaci? Já tedy ne.
Na černou labuť se připravit jednoduše nedá. Můžeme se ale připravit na to, že něco nepředvídatelného jednou přijde. Tohle je i jeden z důvodů, proč nedoporučuji začínat s investicemi, pokud nemáte dostatečnou finanční rezervu. Jediná jistota je, že černé labutě jsme už zažili a nejspíš ještě další zažijeme. Osobně se kloním k myšlence, že náš současný svět je skutečně bláznivý a že je dnes možné téměř cokoliv.
Kdo by si byl ještě před několika lety pomyslel, že americký prezident Donald Trump uvalí clo na malé, neobydlené australské území v jižním Indickém oceánu, kde žijí především tučňáci a tuleni? Přesto se to v dubnu 2025 skutečně stalo. Heardův a McDonaldovy ostrovy, australské území bez stálých obyvatel, se skutečně objevily na seznamu území, na která Trumpova administrativa uvalila 10% clo. Realita je totiž mnohdy pestřejší než naše fantazie.
Nemůžeme mít všechno pod kontrolou. Můžeme ale vybudovat finanční situaci, která nás nezlomí, když přijde něco, co jsme nečekali.
Závěr
Rizik na cestě k získání finanční nezávislosti existuje mnoho a v tomto článku jsem poukázal pouze na několik vybraných. Vedle zmíněných existuje například ještě sekvenční riziko, rizika změny životní situace, vysoké poplatky, výpadky příjmů nebo daňové a legislativní změny. V tomto článku jsem ale chtěl poukázat především na rizika, která považuji za důležitá a se kterými jsem se i já osobně setkal a musel se s nimi nějakým způsobem vypořádat. To ale neznamená, že vás po cestě nemůže potkat žádná další, právě naopak.
Finanční nezávislost ale není o odstranění všech možných i nepravděpodobných rizik na cestě. To není ani možné a nemá cenu se o to snažit. Jde spíše o to s nimi počítat, vybudovat robustní finanční plán a celkovou finanční situaci tak, abychom dokázali přežít i situace, které jsme nedokázali předvídat. A k tomu je nutná příprava – bez ní by byla cesta k finanční nezávislosti spíše sázkou do loterie.
Tímto článkem ukončuji sérii o finanční nezávislosti, ve které jsme postupně prošli základní kroky od začátku do konce (👉 Základní kroky + 👉 Finanční plán + 👉 Investování). V tomto článku jsme se věnovali i rizikům . Cesta za dosažením finanční nezávislosti není jednoduchá a je plná překážek a rizik. Vyžaduje odpovědné plánování, disciplínu a cílevědomost. Není to ale nereálná cesta a i když všichni nedosáhnou vytyčeného cíle, je to cíl dosažitelný. Zbytek je už na nás.
Ale ve finále si svou cestu musí najít každý sám.
Tak ať je ta Vaše úspěšná