Inflace životního stylu

Pokud toto dokážete splnit a generovat peníze každý měsíc navíc, tak Vám upřímně gratuluji a máte splněný první krok, pro bezpečné dlouhodobé investování. Divili byste se ale, kolik lidí to nedokáže. 

Podle údajů z roku 2024 zhruba každý šestý Čech nedokáže uspořit ani korunu. A teď si představte: téměř polovina lidí v Česku (asi 45 %) nedokáže pravidelně odložit víc než tři tisíce korun měsíčně. To rozhodně není málo — a je to jeden z hlavních důvodů, proč většina domácností nemá žádnou finanční rezervu.

Přitom nejde ani tak o to, kam peníze ukládáte, ale jestli to dokážete dělat pravidelně a s rozumem. Pravidelnost a disciplína jsou základ, bez kterého se dlouhodobé investování prostě neobejde.

Osobní poznámka: Pokud ještě neumíte vytvářet měsíční přebytky a nemáte alespoň základní finanční polštář, na investování raději ještě zapomeňte. Neberte to jako urážku nebo podcenění, spíš jako upřímnou radu člověka, který si tím sám prošel. Bez rezervy je investování jen hazard a často končí zbytečnými ztrátami. Proč je rezerva tak důležitá, se můžete dočíst tady - Finanční rezerva (osobní zkušenost). Budujte nejdřív dobré návyky — investování je až další krok.

A víte, co je největší past, do které při šetření lidé znovu a znovu padají? Inflace životního stylu.
Já sám jsem na tomhle spadl na nos víc než jednou — a moc dobře vím, jak snadné je nechat si nově vydělané peníze "sežrat" vyšším standardem života.

Můj osobní příklad inflace životního stylu

V roce 2015 byly moje čisté roční příjmy 360 tisíc korun. Byl jsem tehdy nováček v nové práci, vlastně jsem zrovna vyměnil druhé zaměstnání za třetí, ale pořád jsem byl spíše na začátku mé kariéry. Investování sice nebylo mojí hlavní prioritou (vzhledem k věku ani být nemohlo), ale už pár let jsem se o něj aktivně zajímal. Podařilo se mi za celý rok ušetřit 120 tisíc. Z toho jsem zhruba 100 tisíc "investoval" — dneska bych to spíš nazval snahou rychle zbohatnout přes daytrading a technickou analýzu. A jak to dopadlo? Po sedmi dnech zbývalo na účtu 29 tisíc. To byl můj třetí pokus stát se intradenním obchodníkem. Dalších 20 tisíc šlo na moji první motorku, na kterou jsem přidal zbytek "investovaných" peněz a něco z dřívějších úspor. Celkově jsem tak tehdy zvládl odložit stranou 33 % příjmů, tedy už zmíněných 120 tisíc.

V následujícím roce 2016 se moje roční čisté příjmy vyšplhaly na 552 tisíc korun — hlavně díky zvýšení platu, které bylo odměnou za moje pracovní nasazení. Životní podmínky se mi moc nezměnily a jediným větším výdajem byl nájem za byt, kam jsem se odstěhoval od rodičů cca 50 tisíc za celý rok. Procentuálně vzrostl můj příjem o neuvěřitelných 65 %, tedy o 192 tisíc ročně navíc. 

Na papíře to vypadalo krásně: logicky bych měl být schopný dát stranou stejně jako předchozí rok (120 tisíc) plus těch 192 tisíc navíc (celkem tedy 312 tisíc). Po odečtení nájmu by teoreticky šlo uspořit až 262 tisíc korun. A jaká byla realita? Smutná: stranou jsem dal jen 125 tisíc — a opět jsem je "investoval", tentokrát do algoritmického obchodování na komoditní burze. Výsledek po čtyřech měsících? 34 tisíc z původního kapitálu. Ale to není pro naše účely teď důležité.

Mezi prsty mi tak doslova proteklo cca 140 tisíc, které se ztratily v každodenních výdajích. A co bylo nejhorší? Že jsem si to vůbec neuvědomoval. Došlo mi to až v prosinci, když jsem si sedl, abych zhodnotil celý rok a sepsal, co se povedlo a co ne. Mimochodem tento zvyk, zhodnotit uplynulý rok, mohu jen doporučit.

Poučení a shrnutí

Chci tím ukázat, jak neuvěřitelně snadné je nechat peníze proklouznout mezi prsty, zvlášť když je člověk mladý a nemá jasně nastavené priority. Když se na to dnes dívám, rozhodně na to nejsem pyšný. Neříkám, že by si člověk neměl užívat — pokud je to vědomá volba a hlavní cíl, proč ne. Ale u mě to tak nebylo. A přesto mi bez povšimnutí protekly desítky tisíc, aniž bych si to včas uvědomil.

Když se Vám začne postupně zvyšovat příjem, naše lidská přirozenost má tendenci říkat: "Teď si zasloužím víc — můžu si dovolit utrácet!" A je úplně jedno, jestli se vám podaří vydělat o pár stovek, pár tisíc nebo o desítky tisíc navíc.

Většina lidí okamžitě přizpůsobí svoje výdaje novému příjmu. Místo aby rozdíl odložili stranou nebo investovali, začne ho pohlcovat dražší bydlení, lepší auto, víc restaurací, nová elektronika nebo luxusnější dovolená.A výsledek? Na konci měsíce zůstane na účtu úplně stejně — nebo někdy dokonce ještě méně než dřív. To je inflace životního stylu v praxi.

A teď si vypůjčím jedno moudro od skvělého YouTube kanálu Investiční brambora (mimochodem, můžu jen doporučit, zejména pokud dáváte přednost videím). Richard, autor kanálu, to vystihl naprosto přesně: Když vyjdete ze školy, máte návyky ze studentského života — a je obrovská škoda je hned zahodit.

Proto jeho rada zní: Pokud můžete, ještě pár let žijte skromně, klidně ve studentském režimu, i když už máte stabilní příjem ze zaměstnání. V téhle fázi života vám to nikdo nebude mít za zlé, společnost vás nebude soudit — naopak, ušetříte peníze, které mohou odstartovat vaši investiční budoucnost.

A proč na tom tolik záleží? Protože čas je v investování klíčový spojenec. Čím dřív začnete, tím víc pro vás bude pracovat složené úročení. Ale o tom až někdy příště. 

Inflace životního stylu je tichý zabiják vašich budoucích investic. Čím dřív si uvědomíte, že více peněz neznamená automaticky větší spokojenost, tím dřív začnete budovat opravdové bohatství. Klíčem je disciplína a schopnost udržet výdaje na uzdě, i když příjmy rostou.

Jak to dělám dnes?

Dnes už mám celkem jasno a mám i svoje osvědčené "pojistky". Hned po výplatě mi automaticky odchází část peněz na spoření a investice. Navíc výdaje si sleduji každý měsíc a všechny moje běžné platby jdou přes kreditní kartu, takže v rámci platby (v bezúročném období na začátku dalšího měsíce) vždy přesně vidím, kolik jsem utratil.

Když mi příjem roste, snažím se udržet stejný životní standard u běžných věcí. Jasně, někdy to úplně nejde, hlavně když se inflace utrhne ze řetězu, ale měření je první krok ke kontrole.

Díky těmto návykům dokážu odložit velkou část příjmu na investice a "big wins", jak tomu říká Ramit Sethi (viz recenze jeho knížky). A víte co? Nelituju toho, ani v nejmenším. Nemám pocit, že bych se nějak omezoval. Jen se vědomě rozhoduju, za co utrácet a za co ne.

Můj hlavní cíl je finanční nezávislost — a tímto způsobem se k ní krok za krokem přibližuju. Daří se mi držet na uzdě vlastní inflaci životního stylu a poslední roky to konečně funguje.

A co vy? Máte přehled, kolik každý měsíc utratíte? Dokážete rozeznat, kde vám peníze mizí?

Ale ve finále si svojí cestu musí najít každý sám.

Tak ať je ta Vaše úspěšná