Finanční rezerva (jak vybudovat)
Téma finanční rezervy rozebíráme už v několika článcích.
Na první pohled celkem jednoduché téma, na druhý pohled ale jedno z nejtěžších, kde se opravdu láme chleba. Plno začínajících investorů se zde zasekne. Nebo hůř – toto téma zcela podcení a nakonec je to stáhne ke dnu. Proto nastal čas podívat se na finanční rezervu opravdu podrobně: jak ji vybudovat, k čemu (ne)slouží a kde ji bezpečně uchovávat.
Vycházím primárně z mých vlastních zkušeností a přístupů, které mě samotnému fungují. Berte to jako inspiraci, ne jako dogma – stejně jako vy se i já pořád učím
Pokud vás zajímá, proč je finanční rezerva naprostý základ a proč bez ní nemá smysl vůbec začínat s investováním, mrkněte sem 👉 Finanční rezerva (důvody proč). A pokud vás zajímá, co mě k tomu všemu přivedlo, najdete to tady 👉 Finační rezerva (osobní zkušenost).
Znalost výdajů je základ
Než se pustíme do konkrétních rad, musíme si nejdřív udělat jednu zásadní zastávku. Pokud to s finanční rezervou myslíte vážně, musíte mít jasno v tom, kolik opravdu vyděláváte a kolik utrácíte. A to nejde "od oka". Potřebujete konkrétní čísla – ideálně aspoň z posledního půl roku.
Vedle měsíčních výdajů by vám měl vyjít ideálně i kladný zůstatek – tedy peníze, které každý měsíc dokážete ušetřit. Právě tenhle přebytek je klíčový nejen pro tvorbu rezervy, ale i pro jakékoliv další investování.
Nepodceňujte sílu čísel na papíře. Mě samotného překvapilo, jak moc mě pravidelné sledování příjmů a výdajů dokázalo držet na cestě k cíli. Nemám na mysli žádné extrémní šetření – spíš to, že jsem každý měsíc zhodnotil, jak se mi daří, a díky tomu jsem se mnohem snáz zbavil zbytečných výdajů.
Vím, že vedení osobních financí není pro každého – sám nejsem fanoušek detailního zapisování každé útraty. Ale bez přehledu o tom, kam peníze odcházejí, se dál zkrátka nepohneme. Dnes existuje spousta aplikací, které s tím pomohou, a některé si asi i časem rozebereme v jiném článku. Já osobně ale používám jednoduchý a rychlý systém, který mi zabere co nejméně času.
Na začátku každého roku si stáhnu z internetového bankovnictví výpis všech transakcí za uplynulý rok, což dnes umí skoro každá banka. V Excelu je následně roztřídím do několika kategorií, podle typu výdajů. Zabere mi to zhruba hodinu ale mám jasno, za co utrácíme jako rodina (to samé ale musí udělat i manželka). Díky této zjednodušené evidenci, kterou děláme na roční bázi, se snažíme platit co nejvíce kartou a hotovost používáme jen minimálně, protože jinak bychom na konci roku složitěji dohledávali, za co peníze vlastně šly.
Tahle jednoduchá roční bilance mi slouží jako základ pro přehled našich měsíčních výdajů. A z těch už se dá celkem snadno spočítat, jak velkou finanční rezervu bychom jako rodina měli mít.
Základní princip je pořád stejný: znát svou měsíční bilanci a mít ji ideálně v plusu. Tedy vydělat víc, než utratíte – a ten rozdíl pravidelně odkládat stranou. Když tohle funguje, je budování rezervy jen otázkou času a trpělivého plánování.
Jak vybudovat finanční rezervu?
Očekáváte kouzelnický trik, který udělá vše za Vás? Doufám že ne, nerad bych Vás zklamal - ve vybudování finanční rezervy se musíte spoléhat pouze sami na sebe. Nikdo jiný to za Vás (pravděpodobně) neudělá a kdyby se někdo nabízel, tak ho prosím odmítněte.
Protože finanční rezerva má být Váš finanční polštář, který Vám dá jistotu v nelehké době. A pokud si ho nevybudujete sami a tvrdě si to neodřete, nikdy to nebude ono. Nechci zacházet moc do psychologie, ale skutečně vidím význam nečeho, na čem se nadřete sami a pak víte, že se na to můžete plně spolehnout.
Rozdíl oproti něčemu, čeho dosáhnete snadno, rychle a bezbolestně je ve Vaší mysli propastný. Nebo tedy v mojí minimálně byl. Sama cesta vybudování rezervy nebude jednoduché a krátká, protože málokdo si dokáže vybudovat finanční rezervu v krátkém horizontu. Většinou (a i u mě to tak bylo), jde o dlouhodobý proces. Nezoufejte ale, mají to tak asi všichni.
Moje první finanční rezerva měla mít 50 tisíc korun. A upřímně – musel jsem ji šetřit třikrát. Vždycky jsem zhruba půl roku odkládal každou volnou korunu. A když jsem se konečně dostal k cílové částce, přišla krize – ne psychická, ale investiční. Nedokázal jsem odolat a peníze jsem radši "poslal pracovat". Dvakrát. A pokaždé to znamenalo, že jsem začínal znovu od nuly.Až napotřetí, po bolestivé osobní a finanční lekci, mi došlo, že rezerva není od toho, aby se zhodnocovala, ale aby tam byla, když ji potřebuju. Od té doby ji nechávám být. A už vím, že její skutečná hodnota není v úrocích, ale v mém klidu.
Budování rezervy ale můžete trochu urychlit – ať už snížením výdajů, nebo navýšením příjmů. Já osobně jsem tehdy začal víc šetřit a omezil výdaje, které jsem ve finále ani nepostrádal. Ale zásadní byl jiný krok: vzít si v práci pár přesčasů navíc. Díky tomu jsem zkrátil dobu tvorby rezervy z původních osmi měsíců na půl roku. A věřím, že by to šlo i rychleji – kdybych byl ještě disciplinovanější.
Vybudovat finanční rezervu je náročné. Ne tolik technicky, jako psychicky. Je to test trpělivosti, disciplíny a důslednosti. Pokud s financemi teprve začínáte, pravděpodobně si projdete podobným bojem. Ale je to první zásadní krok, který musíte zvládnout, pokud to s investováním myslíte vážně.
Jak velká by měla být finanční rezerva?
Jedna univerzální odpověď pro všechny bohužel neexistuje. Z mé zkušenosti však platí zjednodušené pravidlo: finanční rezerva by měla pokrývat zhruba 6 měsíců výdajů domácnosti – a zdůrazňuji domácnosti, nikoliv jednotlivce, pokud nežijete sami. Je totiž obrovský rozdíl, když se dostanete do potíží jako jednotlivec, který se dokáže uskromnit, nebo pokud na Vás závisí rodina s dětmi.
Kromě výdajů je však potřeba vzít v úvahu i vaše závazky – například hypotéku, spotřebitelské úvěry nebo leasing. Ztráta příjmu je nepříjemná sama o sobě, ale pokud do toho začnou naskakovat sankce za nesplácení, může se situace rychle zvrtnout ve vážný problém.
Osobně jsem si podobným rozhodováním prošel, když jsme s manželkou čekali první dítě. Stál jsem tehdy na kariérním rozcestí a nakonec jsem si vybral práci v české bance, právě kvůli větší míře sociálních jistot. Součástí bylo například rizikové pojištění, garantované odstupné při organizačních změnách, výplata peněz rodině v případě mé smrti nebo nadstandardní příspěvky na penzijní připojištění. Právě tyto jistoty pro mě tehdy sehrály klíčovou roli – byly tím rozhodujícím jazýčkem na vahách.
Zvláštní kapitolou je pak zdravotní stav a důchodový věk. Je důležité si uvědomit, že šest měsíčních platů rozhodně nestačí na klidný odchod do penze , na to budete potřebovat rezervu výrazně větší. Ale i tak platí, že něco je vždycky lepší než nic.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že překvapivé množství lidí nemá žádnou rezervu. Spoléhají, že to "nějak dopadne" – pomůže stát, rodina, nebo se to zázrakem vyřeší. Proč je tohle špatný plán, se dočtete v samostatném článku 👉 Státní důchody - proč se už nemůžeme spoléhat jen na stát
Pokud jste dočetli až sem, pravděpodobně už máte jasnější představu, jak velká by vaše rezerva měla být. A pokud stále váháte, držte se jednoduchého pravidla: 6 měsíčních výdajů domácnosti. Není to málo – a její vybudování vám zabere dost času i energie. Ale věřte mi: právě tato rezerva je základem finanční gramotnosti. Bez ohledu na to, jestli investujete, nebo zatím jen hledáte stabilní půdu pod nohama.
K čemu je finanční rezerva určena?
Jakmile si finanční rezervu vytvoříte, nejspíš vás začnou napadat stejné otázky, jako kdysi mě:
Můžu ji použít na nové auto? Jet za ni na dovolenou? Zaplatit svatbu? Koupit iPhone? Nebo pokrýt složenky?
Základní pravidlo zní: finanční rezerva je určená na neočekávané a nezbytné výdaje.
Ne na radost, komfort nebo plnění přání. Ale na krizové situace, které přijdou bez varování – porouchaný kotel, výpadek příjmu, nečekané výdaje na zdraví nebo bydlení.
Z finanční rezervy by jste neměli platit nové vysněné luxusní auto, za předpokladu, že ho nepotřebujete třeba k zaměstnání - ale ani pak by se nemělo jednat o nové luxusní auto, ale spíše o praktické a ojeté. Téma dovolené je pro mě jednoznačné - ne, na to se finanční rezerva neobětuje, v žádné situaci. Ehm..
Kéž bych mohl říct, že se sám těchto pravidel důsledně držím a fungují mi, ale realita je trochu jinde – zejména pokud jde o rodinnou dovolenou. Dva roky po sobě jsem pravidlo "nesahat na rezervu" kvuli dovolené porušil. Vždycky jsem si říkal, že to tentokrát nějak zvládnu – a pokaždé jsem nakonec do ní sáhl. Pravda, během několika měsíců jsem ji znovu doplnil, ale vím, že by to tak být nemělo. Od loňska jsem si proto zavedl samostatnou "obálku" pojmenovanou dovolená – v rámci spořícího účtu, kam posílám každý měsíc pár tisíc. Zatím jsem našetřil 60 tisíc. Není to ještě celá částka, kterou na dovolenou potřebujeme, ale do odjezdu zbývají dva měsíce. A hlavně – už snad nebudu sahat do rezervy. To je pro mě velký posun.
Pojďme dál – co třeba svatba? Pokud nejde o nějakou hodně "neočekávanou plánovanou svatbu", pak rozhodně nepatří do výdajů z finanční rezervy. Stejně jako dovolená je to výdaj, o kterém víte předem. A když o něm víte, je potřeba na něj spořit zvlášť – bokem od investic i od rezervy.
Osobně doporučuji využít systém obálek – třeba i v rámci jednoho spořicího účtu, který to dnes většina bank umí. Jednu obálku na svatbu, druhou na dovolenou, třetí třeba na nové auto atd..
Stejně tak i nový iPhone není neočekávaný výdaj. Ani v případě, že se vám zničehonic rozbije starý telefon. V takové situaci by měla finanční rezerva pokrýt maximálně základní náhradu, ne luxusní model. Na nový iPhone si spořím zvlášť. A v klidu.
A co složenky? Ty jsou samozřejmě nezbytné – ale většinou nejsou nečekané. Rezerva slouží k jejich pokrytí jen v případě, že vám náhle vypadne příjem. V běžném provozu by se z ní neměly platit.
Cílem rezervy není držet peníze ladem. Jejím hlavním smyslem je přinést vám klid, když se něco pokazí – a pomoci vám překlenout složité období bez stresu a paniky. A jak už to tak bývá - stejný výdaj může být v různých situacích buď legitimní, nebo naprosto nevhodný důvod pro použití rezervy. Vždy záleží na kontextu. Přeju vám, ať tu rezervu máte – a hlavně, ať ji nikdy nemusíte použít.
Kde uchovávat finanční rezervu?
Finanční rezerva musí být hlavně likvidní a bezpečná.
To znamená, že k ní máte přístup okamžitě a bez zbytečného rizika ztráty hodnoty.
Pokud byste na peníze museli čekat měsíc nebo déle, v krizové situaci vám jednoduše nepomohou. Stejně tak pokud je uložíte třeba do nemovitosti – ta se nedá rychle a jednoduše typicky prodat, a už vůbec ne za férovou cenu. A čekat roky na kupce? To v nouzi opravdu nechcete.
Za nejvhodnější možnost pro finanční rezervu tak považuji spořicí účet. Peníze jsou na něm úročené (i když inflaci obvykle nepřekonají, takže reálně stále trochu ztrácejí na hodnotě), ale hlavní výhodou je, že jsou stále rychle dostupné.
Standardně stačí jen převést prostředky ze spořícího účtu na Váš běžný účet (v případě potřeby) a během pár vteřin je máte k dispozici. V dnešní době to s pomocí mobilního nebo internetového bankovnictví zvládne každý.
Sám mám aktuálně dva spořicí účty:
-
jeden výhradně pro finanční rezervu,
-
druhý na osobní cíle – třeba spoření na motorku.
Stejné rozdělení ale zvládnete i pomocí dvou obálek v rámci pouze jednoho spořicího účtu, což dnes už většina bank i umožňuje. A funguje to naprosto spolehlivě, přesně tak jak potřebujeme. Sám plánuju se pokusit o zjednodušení svých osobních financí a jeden spořící účet časem zrušit (ale bude záležet i na limitech účtů).
Druhou možnou volbou je krátkodobý termínovaný účet. Pro finanční rezervu to podle mě není ideální řešení, ale v některých případech může dávat smysl. Peníze jsou zde vázané na konkrétní termín (typicky 3, 6 nebo 12 měsíců), a pokud je budete chtít vybrat dřív, banka si může účtovat sankci. Tříměsíční varianta je sice ještě relativně likvidní, ale osobně se cítím lépe, když mám možnost sáhnout na peníze okamžitě, bez podmínek. Jako výhoda je o něco vyšší úrok – zpravidla o pár desetin procenta lepší, než na spořicím účtu.
A třetí možnost je v podobě běžného účtu u banky. Likvidita je zde jednoznačně nejlepší (nemusíte nic nikam převádět), ale úrok je zde víceméně nulový - dlouhodobě uložené prostředky tak ztrácí výrazně na hodnotě, v závislosti na výši inflace. Pro mě osobně je běžný účet až poslední možností a jde spíše o nouzové řešení než dlouhodobá strategie.
Ostatní možnosti jako hotovost v trezoru (nebo matraci), stavební spoření, nebo akcie si dovolím nechat stranou. Pro finanční rezervu nejsou moc vhodné. Důvody? Buď nízká likvidita, nebo vysoké riziko ztráty hodnoty v čase.
Zastavím se jen u investic - Investice nejsou finanční rezervou, i když mohou být na první pohled lákavé. Jejich hodnota totiž kolísá a právě v době, kdy rezervu nejvíce potřebujete (například při krizi nebo výpadku příjmu), mají trhy často tendenci prudce padat. A tak se klidně může stát, že z rezervy, na kterou jste spoléhali, zbyde v nejhorší možný okamžik třeba jen 70 %. A to opravdu není situace, ve které byste chtěli dělat kompromisy.
U finanční rezervy jsou pro mě osobně klíčové dvě věci - likvidita a rizikovost, ale zároveň nechci, aby moje peníze zbytečně ztrácely na hodnotě. Rezerva je dlouhodobá záležitost. A čas umí její hodnotu pomalu, ale jistě "ožírat". Proto hledám rovnováhu, kde peníze musí být rychle dostupné, ale zároveň nesmí ležet úplně ladem. A tak jsem si zvolil cestu, která mi dává největší smysl a svojí finanční rezervu mám uloženou na spořicím účtu.
Ale ve finále si svojí cestu musí najít každý sám.
Tak ať je ta Vaše úspěšná!