Úvaha o rodině Gotrockových (Warren Buffett)

Na úvod Buffett přichází s jednoduchou, ale velmi trefnou úvahou o tom, co ve skutečnosti snižuje dlouhodobé zisky investorů. Aby ji co nejlépe přiblížil běžnému čtenáři, vypráví příběh fiktivní rodiny Gotrockových – bohatého rodu, který vlastní podíly ve všech velkých amerických firmách. A právě na jejich osudu skvěle ilustruje, jak zbytečné náklady, zprostředkovatelé a honba za "chytrými tahy" mohou postupně ukrajovat z bohatství, které by jinak rostlo téměř samo.

Pojďme se na tuhle Buffettovu investiční bajku podívat blíže – rozhodně stojí za pozornost.

Celá Buffettova úvaha začíná jednoduchým, ale zásadním tvrzením: Investoři jako celek nemohou dlouhodobě vydělat víc, než kolik vydělají samotné firmy, do kterých investují.

Jinými slovy – pokud se firmám daří a zvyšují své zisky, investoři (akcionáři) také bohatnou. A platí to i obráceně. Může se sice stát, že někteří investoři budou mít větší štěstí nebo lepší načasování a dokážou své akcie prodat se ziskem. Ale každý, kdo prodá výhodně, potřebuje někoho, kdo za tuto "výhodnou" cenu zároveň nakoupí.

Zisky jednoho investora jsou často ztrátou jiného. Na první pohled to může vypadat, že všichni bohatnou – hlavně když ceny akcií rostou. Ale to je jen iluze. Z pohledu celé skupiny investorů totiž žádné kouzlo neexistuje – dohromady si nikdy nemohou rozdělit víc bohatství, než kolik vytvořily samotné firmy.

A právě tady přichází na scénu klíčový pojem této úvahy – třecí náklady (frictional costs).Buffett jimi označuje všechny ty výdaje, které se po cestě "z firemní kasy do kapsy investora" někde ztratí – například provize makléřům, poplatky za správu fondů, daně, poradenské služby nebo náklady na časté obchodování. A jak upozorňuje, dnes tyto třecí náklady ukrajují mnohem víc z investorova výnosu než v minulosti.

Aby tuto myšlenku co nejlépe přiblížil, vymýšlí příběh o fiktivní rodině Gotrockových, která vlastní veškeré společnosti v zemi. Příjmy z těchto firem (ve formě dividend) jim plynou pravidelně, stát si vezme svůj podíl na daních – a zbytek si spravedlivě rozdělí. Část utratí, zbytek znovu investují. A tak, jak firmy bohatnou, bohatne i celá rodina.

Majetek se dědí z generace na generaci, bez spekulací, bez složitostí – prostě jen díky tomu, že vlastní dobře fungující podniky. Harmonický a stabilní systém. Alespoň dokud se na scéně nezačnou objevovat různí "pomocníci", kteří slibují, že jim pomohou vydělat víc…

A protože pomocníčci nejsou hloupí, rychle pochopí, že čím větší chaos v rodině vyvolají, tím víc peněz vydělají. A tak přicházejí nové teorie, složité analýzy, neustálé doporučení "kup a prodej" – to vše zaobalené do odborných výrazů a slibů, že právě tento krok je ten pravý. Členové rodiny se nechávají přesvědčit a honí se za vyššími výnosy… ale místo toho se jejich čistý zisk dál ztenčuje.

Po nějaké době si členové rodiny Gotrockových začínají všímat, že se něco mění. Přestává se jim dařit. Zisky nejsou takové, jaké očekávali. Vzájemné přelstívání nefunguje – někdy se daří jednomu, jindy druhému, ale jako celek rodina nevydělává víc.

A právě v ten okamžik přichází na scénu další skupina pomocníčků. Tentokrát v ještě lepších oblecích a v ještě dražších autech. Jejich poselství je jasné: "Sami to nikdy nezvládnete. Ale my vám pomůžeme."Tito noví "pomocníci" si říkají správci (Managers). Vysvětlují členům rodiny, že vybrat správné akcie je složité a že nejlepší bude, když správu svěřují odborníkům – tedy jim. A tak si Gotrockovi najímají správce, kteří pak ke své práci samozřejmě využívají i služby původních burzovních zprostředkovatelů (Brokers).

A náklady rostou dál.

Rodina teď neplatí jen za samotné obchody, ale i za správu investic. A i když správci slibují výjimečné výsledky, skutečnost se brzy ukáže být mnohem prozaičtější – očekávání rodiny narážejí na tvrdou realitu. Výnosy nejsou vyšší, zato poplatky jsou jisté a stabilní – a to směrem dolů.

Zklamání roste. A s ním se objevuje další řešení.

Na scénu přichází nová kasta pomocníků – poradci (Consultants). Ti slibují, že pomohou členům rodiny vybrat ty nejlepší správce, protože – jak sami říkají – "není správce jako správce". A tak se přidává další vrstva nákladů. Poradci také něco stojí. A i když jejich rady často vedou jen k výměně jednoho správce za jiného, peníze za konzultace mizí stejně.

Rodina je zmatená. Už ví, že nedokáže vybrat správné akcie. Ukázalo se, že nedokáže vybrat ani správné správce. Ale proč si pořád myslí, že zvládne vybrat správné poradce?
To je otázka, kterou si nikdo nepoloží.

Rodina se znovu nadechne k naději. Až na několik málo členů, kteří si povšimnou zvláštní věci:
Někteří z nových hyper-pomocníků vypadají povědomě. Po bližším zkoumání se ukáže, že to jsou staří známí správci ("Managers") – jen v luxusnějších oblecích, s delšími názvy a s novými visačkami.

Tentokrát se jmenují "Hedge Fund", "Private Equity", "Alpha Strategist" nebo třeba "Alternative Asset Specialist". A když na to někdo upozorní, dostane rychlé ujištění:

"To nejsou obyčejní správci! Tyto nové nášivky nejsou jen tak – ony dávají jejich nositelům magickou výhodu na trhu."

A členové rodiny – byť už zchudlí, ale stále důvěřiví – se uklidní, přikývnou… a zaplatí další poplatky. Tentokrát čtvrtého druhu. A celkové bohatství rodiny Gotrockových se opět o něco ztenčí.

Shrnutí bajky o rodině Gotrockových

A právě do této situace jsme se podle Warrena Buffetta dostali dnes. Zisky, které dříve přirozeně plynuly investorům – tedy "rodině Gotrockových" – se dnes rozpouštějí ve stále rostoucí armádě různorodých pomocníčků. Ti sice slibují vyšší výnosy, lepší strategii a nadprůměrné výsledky, ale ve skutečnosti si ukusují stále větší část koláče, který vytvořily samotné firmy.

Buffett přitom zvlášť varuje před epidemií výkonostních odměn.

Tyto "hyper-pomocnické" pobídky totiž fungují velmi jednostranně:

• Pokud se jim daří, berou si výrazný podíl ze zisku.

• Pokud se jim nedaří, nebo mají prostě jen smůlu – ztráty nesou investoři.

A ještě zaplatí vysoké poplatky navrch. Výsledkem je podle Buffetta to, že až 20 % z celkových zisků firem skončí jako tzv. třecí náklady – tedy v kapsách všech těchto prostředníků.

Jinými slovy:
👉 Investoři dnes často vydělávají jen 80 % toho, co by mohli – kdyby prostě jen klidně seděli, nic nedělali… a drželi akcie dlouhodobě.

Buffett k tomu dodává, že kdyby Newton neměl negativní zkušenosti a věnoval se investování, tak by možná objevil i čtvrtý zákon pohybu:  "For investors as a whole, returns decrease as motion increases."

Což si dovolím volně přeložit: 

"U investorů jako celku platí, že čím víc se hýbou, tím méně vydělávají."

Z toho jasně vyplývá Buffettův hlavní závěr - Čím méně investor zasahuje, tím lepších výsledků zpravidla dosahuje. Ačkoliv je to v mnoha ohledech paradoxní, jde o zajímavou myšlenku, které Buffett dodává i obecné vysvětlení, pomocí naší bajky.

Pokud s tímto názorem souhlasíte nebo ne, je už na Vás - názor je ale prezentovaný jasně a výstižně. A zbytek, je už pouze na každém z nás. Mě samotnému, tento názor upravil pohled na svět a potvrdil směr, kterým se chci nadále ubírat. Nebylo to ale ihned a po prvním pročtení jsem myšlenku plně nezachytil. Doporučuji si článek přečíst vícekrát nebo se nad tím zamyslet a opravdu nikam nepospíchat, nebo ještě lépe - podívejte se na anglický original.

Ale ve finále si svojí cestu musí najít každý sám.

Tak ať je ta Vaše úspěšná!