Jak dosáhnout finanční nezávislosti (FIRE): 4 základní kroky na začátku
Když jsem poprvé narazil na myšlenku finanční nezávislosti, působila na mě spíš jako extrém než jako plán. Odkládat polovinu příjmů? Investovat systematicky desítky let? Přemýšlet o tom, že bych mohl být finančně svobodný ve čtyřiceti ? Znělo to spíš jako teorie pro pár nadšenců než jako něco, co by mohlo fungovat v běžném životě. Pak jsem si ale sedl k číslům.
Pokud dnes utrácíte 50 000 Kč měsíčně, znamená to roční výdaje 600 000 Kč. Při konzervativním pravidle 4 % (které umožňuje dlouhodobé čerpání z nahromaděného majetku) vychází potřebný kapitál na zhruba 15 milionů korun. Najednou to nebyla filozofie ani motivace z internetu. Byl to už konkrétní matematický příklad s jasným výsledkem.
A právě v tu chvíli se změnil můj pohled. FIRE není o rychlém zbohatnutí. Není to tajná strategie ani investiční trik. Je to systém. Kombinace vysoké míry úspor, disciplinovaného investování a času. Nic víc. A zároveň nic méně.
Cíl navíc nemusí být pro všechny stejný. Pro někoho je to odchod z práce, kterou nesnáší. Pro jiného jistota, že ve stáří nebude závislý jen na státním systému. Pro mě osobně je FIRE hlavně o svobodě volby. O možnosti rozhodovat o svém čase bez tlaku na pravidelnou výplatu.
V tomto článku se podíváme na první čtyři ze sedmi kroků, které tvoří základ celé cesty. Neřešíme ještě konkrétní investice ani detailní plán. Řešíme nastavení, čísla a systém. Protože bez těchto základů nemá smysl pokračovat dál.
1️⃣ Ujasnit si, jestli to je opravdu naše cesta
Myšlenka finanční nezávislosti láká téměř každého. Je ale fér si hned na začátku přiznat i druhou stranu mince – jakou cenu za ni platíme. Vždy jde totiž o kompromis mezi přítomností a budoucností. Pokud chcete žít hlavně přítomností a "užívat si, dokud to jde", protože zítřek nemusí přijít, pak FIRE není cesta pro vás. Neříkám, že je to špatné nastavení. Jen je potřeba říct otevřeně: FIRE vám s tímto přístupem nepomůže.
Finanční nezávislost se totiž ve většině případů neobjeví ze dne na den. Je to dlouhodobý proces, který vyžaduje systematické budování, trpělivost a disciplínu. Něco si musíte odříct dnes, abyste se měli lépe zítra. Je to spíše příprava na budoucnost než maximalizace současného komfortu.
Prvním krokem tak není investovat. Prvním krokem je přiznat si, zda jste ochotni zaplatit cenu, kterou FIRE vyžaduje.
Počítat s tím, že musíte něco obětovat a zároveň mít alespoň základní
představu, co pro vás finanční nezávislost skutečně znamená.
Pokud jste ale ochotni udělat alespoň částečný kompromis (a neutratit všechno hned), FIRE pro vás cestou být může. Jak rychlá bude a kam přesně povede, už záleží jen na vás. Finanční nezávislost má totiž mnoho podob (👉FIRE - Klasické varianty, 👉 FIRE - Moderní varianty). Pro někoho znamená úplnou svobodu v nakládání s časem, pro jiného jistotu, že se nemusí bát výpadku příjmu. Pro mě osobně je FIRE hlavně o svobodě rozhodovat o svém čase – ne o jachtách a Ferrari, nebo dalších luxusních věcech.
Pro další lidi zase může FIRE znamenat třeba jen klidný důchod, každoroční "bezplatnou" dovolenou z vlastních úspor, nebo prostě jen jistotu, že budou mít vždy pokryté základní životní výdaje a klid na duši. Variant je celá řada a definice cíle je čistě individuální.
Pokud v tom máte jasno, splnili jste zásadní první krok. Tím to ale nekončí. Bez cíle nepoznáte směr. A přestože je důležité ho mít, není neměnný a vytesaný do kamene. Život se vyvíjí, okolnosti se mění a s nimi se může měnit i vaše představa o finanční nezávislosti. To není slabost, ale přirozený proces.
K cíli tak má smysl se pravidelně vracet. Prověřit ho, upravit podle aktuální reality a vyhodnotit, jestli vás vaše cesta stále vede tam, kam chcete. Změna směru není selhání. Je to důkaz, že přemýšlíte.
2️⃣ Poznat své příjmy a výdaje
Druhým krokem je zmapování našich příjmů a výdajů - bez znalosti vlastních čísel to zkrátka nejde. Můžete mít sebelepší plán, ale pokud netušíte, kam vám peníze skutečně odtékají, stavíte ho na vodě. Tenhle krok je navíc nepříjemný a spousta lidí na něm i skončí. Vím to dobře, sám jsem s tím dlouho bojoval. Ne proto, že by to bylo extra složité, ale protože to nutí dívat se pravdě do očí.
Dobrá
zpráva je, že na evidenci nemusíte jít puntičkářsky. Nikdo vás nenutí
zapisovat každý drobný výdaj, ale když to někdo zvládne, má
obrovskou výhodu (a můj obdiv). Dnes už existuje spousta aplikací,
které to výrazně usnadňují. Poměrně přesnou představu o svých výdajích
ale získáte i výrazně jednodušší cestou. Důležité není mít dokonalá
data, ale reálný obraz o tom, kolik vyděláváte, kolik utrácíte a kolik
vám na konci měsíce skutečně zůstává.
Osobně k evidenci výdajů využívám hlavně kreditní kartu. Tady ale velký pozor a rozhodně to neberte jako univerzální doporučení. Nesplacená kreditka znamená brutální úroky. Pokud máte byť jen pochybnost, že byste mohli zapomenout splatit celou částku nebo na to neměli prostředky, tuhle cestu nevolte. V takovém případě je mnohem bezpečnější použít dva běžné účty nebo podúčty, které dnes většina bank nabízí v základním balíku nabízených služeb.
Kreditní kartou během měsíce platím všechny běžné výdaje kromě trvalých příkazů. Přes trvalé příkazy řeším pravidelné a pro mě "nezbytné platby" – bydlení, energie, investice atd. Kreditku pak používám výhradně na "zbytné výdaje" jako restaurace, pohonné hmoty, předplatné typu Netflix a podobně.
Na začátku každého měsíce se na kreditku podívám, celou ji splatím a u platby pak vidím jednu konkrétní částku, kterou jsem za předchozí měsíc utratil. Na jednom místě, vždy ve stejný čas. Po sečtení s trvalými příkazy mám okamžitý přehled. Pokud tohle zvládnete aspoň tři měsíce po sobě, získáte po zprůměrování velmi solidní odhad svých měsíčních výdajů.
A přesně o to jde ve druhém kroku:
Mít pravdivý vhled do svých příjmů a výdajů. Bez výmluv a bez iluzí.
3️⃣ Vybudovat finanční rezervu
Dalším zásadním krokem je vybudování finanční rezervy. Bez ní opravdu nemá smysl mluvit o investování, nebo dokonce o finanční nezávislosti. Rezerva by měla pokrýt přibližně 3 až 6 měsíců vašich výdajů. Osobně se přikláním spíše k horní hraně, protože pár tisíc korun dnes opravdu nestačí. Rezerva má být skutečný polštář, ne symbolické číslo na účtu.
Na tohle téma ale doporučuji samostatný článek 👉 Finanční rezerva (jak vybudovat)
Celá myšlenka finanční nezávislosti stojí na tom, že dokážete část příjmů odkládat, rozumně je investovat a díky zhodnocení a složenému úročení časem vybudovat kapitál,
který dokáže pokrýt vaše výdaje. Jenže investování je ze své podstaty
volatilní. Krize tady s námi byly, jsou a budou. A pokud na ně nebudete
připraveni, tak vás realita dožene přesně v ten nejhorší možný moment.
Bez rezervy totiž hrozí, že sáhnete na investované peníze právě v době poklesu. Přerušíte tím složené úročení, zafixujete ztrátu a oslabíte (či zcela zničíte) svou dlouhodobou strategii. Jedno špatné načasování může mít následky na dlouhé roky. Proč byste měli mít finanční rezervu, jsme ale rozebírali už i v dřívějším článku 👉 Finanční rezerva (důvody proč)
Finanční rezerva je tak váš nárazník. Kryje případný výpadek příjmů nebo větší nečekané výdaje. Díky ní nemusíte v panice sahat na investice a dělat pod tlakem rozhodnutí, kterých byste následně mohli litovat. Investicím tím dáte čas se zotavit v případě krize a umožňujete své strategii (a složenému úročení) fungovat tak, jak má.
A ještě jedna důležitá věc - finanční rezervu nevnímejte jako "mrtvé peníze", které by jinde mohly vydělávat víc. Ano, na spořicím účtu pravděpodobně nepřekonají inflaci. To ale není jejich úkol. Berte je jako jednu z nejlepších investic vůbec – do klidu, psychické jistoty a svobody rozhodování. Díky nim víte, že ustojíte i nepříjemné situace a že vaše investování může být skutečně dlouhodobé.
Rezerva není náklad. Je to základ. Cílem třetího kroku je tedy vybudovat dostatečně velkou finanční rezervu. Bez ní investování nedává smysl – a finanční nezávislost už vůbec ne.
4️⃣ Optimalizovat míru úspor
Pokud máte hotový rozpočet a zmapované příjmy a výdaje, nastává čas na optimalizaci. Cíl je přitom jednoduchý - mít co největší zůstatek, který vám pravidelně bude zůstávat na konci měsíce. Právě to je palivem pro investování a základem celé cesty k finanční nezávislosti.
První, co většinu lidí napadne, je snižování výdajů. A je to správná a logická úvaha. I já jsem si před několika lety prošel svou první důkladnější revizí rodinných nákladů. Pravidelně se k ní i vracím - k tomu, za co utrácíme, a ptám se, jestli nám to skutečně dává hodnotu. Má to ale své limity. Výdaje můžete snížit jen do určité míry. Dříve nebo později totiž narazíte na strop, pod který už jít nechcete, nebo nemůžete. Proto je minimálně stejně důležité zaměřit se i na druhou stranu rovnice, na příjmy.
Zvyšování příjmů bývá náročnější. Vyžaduje aktivitu, nové dovednosti a často i vystoupení z komfortní zóny. Může jít o vyjednání vyšší mzdy, změnu práce, vedlejší příjem, podnikání nebo investici do vzdělání. Tyto kroky nepřinášejí efekt přes noc, ale jejich potenciál je výrazně vyšší než u samotného škrtání nákladů.
To, co dokážete ušetřit, je omezené vaším příjmem a nezbytnými výdaji. To, co dokážete vydělat, má ale hranice mnohem dál. Ideální je kombinace obou přístupů. Snížení výdajů přinese rychlý efekt a zvýšení příjmů vytvoří dlouhodobou páku. Klíčem k finanční nezávislosti je žít pod své možnosti a udržovat co nejvyšší míru úspor. Právě ta zásadně ovlivňuje rychlost, s jakou se k cíli přiblížíte. Rozdíl několika procentních bodů může znamenat rozdíl několika let.
Možná vás zajímá, jak to vypadá u mě. Dlouhodobě se držím kolem 30 % míry úspor. Nebylo to ale hned. K tomuto číslu jsem se dostal až po zhruba dvou letech přemýšlení, zkoušení a postupného ladění celého systému. Jsem na těch 30 % hrdý. Zároveň ale vím, že by to teoreticky mohlo být víc. Tohle je však můj vědomý kompromis mezi přítomností a budoucností. Nemám pocit, že si jako rodina něco zásadního odpíráme, a přesto dokážeme pravidelně odkládat částku, která nás smysluplně posouvá směrem k finanční nezávislosti.
V této fázi přitom ještě není až tak zásadní, kam přebytky generované každý měsíc ukládáte. Klidně mohou zatím končit na spořicím účtu. Důležité je zde něco jiného – potvrdit si, že jste schopni generovat přebytek pravidelně a vědět, kolik to je. Toto je základ, se kterým pak můžete pracovat ve finančním plánu.
Bez této schopnosti (a znalosti) nelze postavit funkční finanční plán. Pokud byste se o to přesto pokusili, tak budete pouze hádat a odhadovat. A FIRE není o odhadech, je o systému.
Závěr první části
V této první části jsme prošli čtyři ze sedmi kroků, které tvoří základ celé cesty k finanční nezávislosti. Neřešili jsme zde plán, rizika ani investiční nástroje. Řešili jsme nastavení, disciplínu a systém.
A bez těchto základů nemá smysl pokračovat dalšími kroky.
Každý si musí najít svou vlastní hranici kompromisu mezi přítomností a budoucností (mírou úspor). Pro někoho je to 10 %, pro jiného 40 %. Důležité není srovnávání s ostatními. Důležité je vědět, že máte nastavený systém, který dlouhodobě funguje.
Jakmile dokážete pravidelně vytvářet přebytek, vybudovat si rezervu a vědomě s přebytkem pracovat, máte vyhráno. Ne proto, že jste už v cíli, ale proto, že jdete správným směrem. Jakmile si tohle osvojíte, finanční nezávislost přestává být snem. Stává se projektem.
A projekt se už dá řídit.