Finační rezerva (osobní zkušenost)

O finanční rezervě už slyšel asi každý – objevuje se v článcích, radách finančních poradců i v běžných rozhovorech. Jenže slyšet něco a skutečně to pochopit na vlastní kůži, to jsou dvě zcela odlišné věci. A právě proto bych se s vámi rád podělil o své osobní zkušenosti a chyby, které mě stály dost. Pokud díky nim ušetříte čas, nervy – nebo i peníze – splnil tenhle text svůj účel.

Dnes se budeme bavit výhradně o tom, proč je finanční rezerva zásadní z pohledu dlouhodobého investování. Nechci tím nijak snižovat její důležitost v jiných oblastech života – naopak. Jsem přesvědčený, že každý, kdo to se životem myslí vážně, by měl nějakou rezervu mít. Ukážeme si ale, proč je tenhle princip klíčový právě ve světě investic – a pokud se nad tím trochu zamyslíte, možná sami uvidíte, jak univerzálně to platí i jinde.

Aby bylo jasno už teď – pokud to s investováním myslíte vážně, pak na rezervu nezapomínejte. Naopak: klidně její důležitost přeceňte. Osobně jsem poznal, jak drahé může být její podcenění – a v následujících odstavcích vám ukážu, co přesně se stalo.

Příklad první: Král světa a pád na dno

Psal se rok 2013 a já se rozhodl pro svoji první větší investici. Ambiciózně a upřímně řečeno trochu naivně jsem vstoupil rovnou na americkou burzu. Mým cílem bylo aktivní obchodování komodit, konkrétně daytrading. Byl jsem čerstvě po vysoké škole, právě jsem nastoupil do svého prvního zaměstnání a s prvními výplatami v ruce jsem měl pocit, že mi svět leží u nohou. Král světa.

A co se stalo? To nejhorší, co se nováčkovi může přihodit – hned první obchody dopadly úspěšně. Sebevědomí rostlo rychleji než americké akcie v roce 2020. Už druhý den jsem bez váhání poslal zbytek svých úspor na brokerský účet – protože co může jít špatně, když to tak dobře začalo?

Odpověď přišla rychle. Za pět obchodních dní (přesně sedm kalendářních, když připočítáme víkend) mi zůstalo na účtu přesně 8 % z původní částky. Nechci zabíhat do detailů, co přesně se stalo, jaké chyby jsem udělal nebo jaké emoce se mnou cloumaly. Ale najednou jsem si uvědomil, že nemám z čeho zaplatit nájem. Byl jsem čerstvě odstěhovaný od rodičů a dvě následující noci jsem se budil zpocený z nočních můr, ve kterých se potupně vracím domů s prosbou o přístřeší.

Zvládl jsem to. Ale za cenu tvrdého režimu: minimum peněz na jídlo, pití i dopravu. Vděčím za přežití paní Zhen z místní čínské restaurace, která ze mě udělala svého pokusného králíka pro nové kulinářské experimenty – výměnou za velmi symbolickou cenu. A děkuji i živočišnému uhlí, které mě provázelo stejně věrně jako moje ztracené sebevědomí.

Byla to bolestivá, ale nezapomenutelná zkušenost. Kalich hořkosti jsem vypil do dna – a i když to tehdy bolelo, dnes jsem za to vděčný. Lekce, kterou jsem draze zaplatil, ale která mi otevřela oči.

Poučení 

Zásadní lekce, kterou jsem si z výše popsaného fiaska odnesl, je jednoduchá, ale klíčová:
Nikdy neinvestuj peníze, které si nemůžeš dovolit ztratit.

To znamená neinvestuj prostředky, které ohrozí tvé základní životní potřeby, pravidelné výdaje, nebo v krajním případě, dokonce zdraví tebe či tvých blízkých. Nezáleží na tom, jak přesvědčený jsi o svém investičním plánu, jak dobře ti funguje kalkulačka nebo jak vysoko máš nastavené sebevědomí. Tohle pravidlo je nepřekročitelné. Platí bez výjimky.

Ale pojďme ještě dál. Nestačí jen neohrožovat výdaje na nájem, jídlo nebo energie. Uvažujte i v širším kontextu – co tě čeká za měsíc, za půl roku, za rok? Nemusí jít jen o "nezbytnosti". Zvaž i výdaje, jejichž absence by výrazně snížila kvalitu tvého života. Plánuješ svatbu? Chceš si koupit auto, nemovitost, nebo vyrazit na delší cestu? Pokud se kvůli špatnému investičnímu rozhodnutí budeš muset těchto věcí vzdát, možná přežiješ – ale za cenu frustrace, lítosti a zbytečných komplikací.

A přitom je to celé postavené na hlavu – vždyť hlavním cílem investování by mělo být zlepšení kvality života, ne její ohrožení. Neinvestuj, abys si něco odpíral. Investuj, abys jednou nemusel.

Příklad druhý: Rezerva nestačí jen na měsíc

Druhý příklad se datuje do roku 2015. Už jsem byl o něco zkušenější, s čerstvou jizvou z předchozího investičního pádu a hlavně už s finanční rezervou. Takže jsem byl připravený. Tedy alespoň jsem si to myslel.

Znovu jsem se pustil do obchodování, tentokrát opatrněji a s rozumem. Komodity byly minulostí, cíl jsem si dal "rozumnější" – e-mini indexy amerických trhů. První obchody? Bohužel opět úspěch. A sebevědomí? Opět na raketovém vzestupu. V baru jsem měl připravenou reálnou historku, jak jsem za hodinu na trhu vydělal pár stovek dolarů a zábava znovu začínala.

Jenže v rámci svého "pokročilého" přístupu jsem se rozhodl prodloužit držení pozic, z několika hodin na několik dnů. Což by nebyl problém, kdybych tehdy věděl o pravidlech amerických brokerů, kteří vyžadují tzv. "overnight margin". Jinými slovy: pokud nemáš na účtu dost peněz, přes noc pozici nedržíš a broker ti ji automaticky uzavře, často s vysokým poplatkem / pokutou.

A přesně to se mi stalo. První noc skončila povinným uzavřením pozice a solidní ztrátou. Druhý den jsem se po prvotním šoku snažil "zachránit situaci" – a udělal ji ještě horší. Výsledkem byl účet s 0,7 % z původní částky. Psychicky jsem byl na dně. Ale alespoň jsem měl finanční rezervu a věděl, že nájem a jídlo zvládnu. V tu chvíli je i taková maličkost obrovská psychická opora.

Ale ačkoliv jsem si tedy poctivě připravil finanční rezervu, ve výši zhruba mých měsíčních výdajů, tak se stalo přesně to, co člověk očekává - rozbité auto, vytopený byt z obstarožní pračky a skvělá (nečekaná) možnost zaměstnaneckých akcíí v práci (za cca polovinu ceny). Výsledek byl takový, že auto stálo tři měsíce nepojízdné na ulici a jezdil jsem prát špinavé oblečení k rodičům s taškou prádla každý pátek, ale nakoupil jsem si pár zaměstaneckých akcíí. 

V MHD jsem si za tu dobu udělal celkem stabilní páteční vztahy – někteří spolucestující mě poznávali a preventivně vystupovali, jakmile mě uviděli s taškou prádla. Jedna starší paní mi dokonce nabídla dočasné ubytování. A paní Zhen z čínské restaurace, jakoby vycítila, že se mi znovu hroutí svět, mi začala mávat přes výlohu. Ale tentokrát jsem se nedal. Ne, nevrátil jsem se ke smaženým experimentům za pár korun - aspoň v tomhle směru jsem udělal pokrok

Poučení

Zatímco dříve jsem si myslel, že jednoměsíční rezerva je dostatečná, dnes už vím, že to rozhodně nestačí. Za minimální rezervu dnes považuji částku ve výši alespoň tří měsíčních výdajů – a i to je spíš spodní hranice. Ideálně by měl mít člověk k dispozici rezervu na 6 až 9 měsíců běžného života, přičemž v závislosti na Vaší situaci to může být i více (např. pokud máte děti a živíte rodinu)

Život mi to již několikrát potvrdil, dobré i špatné věci nechodí jednotlivé, ale mají tendenci chodit ve vlnách, najednou. A v takové situaci Váš finační rezerva ve výši jednoho měsíčního platu opravdu nezachrání. Určitě ale nedává smysl držet všechno v šuplíku finační rezervy. Proto se osobně snažím pohybovat v rozmezí 9 až 12 měsíčních výdajů, které držím ve finanční rezervě. S tím, že v případě nečekaných a velkých výdajů, do toho šáhnu - ale následně se další měsíce snažím částku co nejdříve doplnit.

Příklad třetí: Od paniky ke klidu

U tohoto příkladu popíšu dvě situace, obě jsou klíčové pro naše účely.

🟡 Rok 2012 – První investice, nulové zkušenosti (a rezerva taky nula) 

Bylo mi něco přes dvacet a rozhodl jsem se, že začnu "investovat". Tehdy to znamenalo vzít 50 000 Kč a koupit české akcie přes BCPP. Totálně neznalý kapitálových trhů (natož finační rezervy) jsem si řekl, že nějak se začít musí.

První investice proběhli v pořádku, čekal jsem na zhodnocení, abych mohl ihned se ziskem prodat. Bohužel, po pár dnech jsem začal chytat první ztráty a začala panika. Místo chladné hlavy přišlo chaotické zavírání pozic, prodávání se ztrátou, pak znovu nákup, víra v obrat… a opět propad. Dokola. 

Psychický nátlak jsem jednoznačně nezvládl a pozice ve ztrátě ukončoval, s odůvodněním, že nemůžu peníze ztratit, protože jsem je vydělával v zaměstnání až moc dlouho. A to proto, abych následně pozice otevíral znova a věřil v obrat. Více to komentovat nebudu, každý nějak začínal :-) Výsledek je Vám jasný, z původní částky 50ti tisíc mi nezůstalo nic, dokonce jsem posílal další měsíce další peníze s vědomím, že ty původní peníze musím dostat zpět. Na konci jsem byl rád, že mi zůstali aspoň trenky.

🟡 Rok 2018 – Stejný trh, jiné nastavení a černá labuť

O šest let později jsem se na BCPP vrátil. A k mému překvapení – účet u brokera (Fio) mi pořád fungoval. Tentokrát jsem už měl ale něco za sebou a zhruba tušil, co mě čeká (psychická stránka je sakra důležitá). Takže nástup zpět do investování byl rychlý a už jsem trochu tušil, co mě čeká. Dokonce jsem už měl vybudovanou finanční rezervu ve výši 120 tisíc a poctivě jsem jí držel.

Bohužel ale, stalo se následně něco, co jsem tehdy nečekal. Stejně tak to nečekala absolutní většina lidí na naší planetě. Přišla tzv. černá labuť v podobě COVID-19. Akcie se propadly o desítky procent. Můj účet byl během pár dní -58 %. A panika byla zpět, jenže tentokrát jsem neprodával. Psychický tlak byl dokonce ještě větší než v roce 2012, ale jedna věc se zásadně změnila - měl jsem relativní klid v hlavě kolem financí, protože jsem věděl, že mám vybudovanou finanční rezervu.

Měl jsem dost peněz na půl roku života. Nemusel jsem prodávat nic. Nemusel jsem sahat do investic. A hlavně – nemusel jsem ani nic "zachraňovat".A v tu chvíli mi došlo, jak obrovský rozdíl může udělat jedna věc. Finanční rezerva není jen o tom mít na složenky. Je to o klidu, o prostoru pro rozhodování a o schopnosti vydržet i ve velmi těžkých chvílích.t. Tohle byl pro mě gamechanger - existence dostatečně velké finanční rezervy, to byl ten zásadní rozdíl, oproti situaci z roku 2012.

Poučení

Finanční rezerva (v dostatečné výši) je psychická bariera, proti rychlým a ukvapeným rozhodnutím. Poskytuje možnost se nadechnout a objektivně zhodnotit situaci. Když přijde krize a ona vždycky někdy přijde, nebude Vás nutit prodávat se ztrátou. Nedonutí Vás dělat ukvapená rozhodnutí jen proto, že je třeba rychle zaplatit nájem, zaplatit dětem kroužky nebo koupit rohlíky. Rezerva Vám dá čas se nadechnout, dá Vám prostor zklidnit hlavu a svobodu se rozhodnout  podle rozumu, ne strachu. 

Možná to zní jako detail, ale opak je pravdou. Finanční rezerva je jeden z pilířů psychické odolnosti, která rozhoduje, jestli se na investiční cestě zhroutíte, nebo vytrváte.

A právě tohle byl jeden z největších aha-momentů celé mé cesty investora. Teorie mluvila o rezervě v souvislosti s nečekanými výdaji, ale až praxe mi ukázala, jak moc chrání také naši hlavu. A hlava, ta je v investování klíčová

Závěr

Za výše uvedené zkušenosti jsem těžce zaplatil, jak finančně - v celkové částce několika set tisíc, tak bohužel i dopady do kvality mého tehdejšího života. Naštestí žádný z těchto dopadů nebyl trvalého rázu a na akciové trhy jsem nezanevřel. 

Je asi důležité očekávat "školné", pokud chcete investovat. Můžete se vydat cestou placených kurzů. manažerů placených z provizí nebo třeba cestou robotického poradce. Každá cesta má svoje výhody a nevýhody, ale jistou částku zaplatíte všude, ať se rozhodneta jakkoliv. 

Já si zvolil cestu v podobě mých vlastních zkušeností a rozvojem, s cílem se stát investorem. Pokud uvažujete o stejné cestě, využijte prosím tento článek jako varování jakým věcem se vyhnout a proč si budovat rozumnou finanční rezervu. 

Budujte finanční rezervu, ne kvuli číslům, ale kvuli sobě.

Ale ve finále si svojí cestu musí najít každý sám.

Tak ať je ta Vaše úspěšná!